Mehmed II.
Osmanský sultán a Chalífa etc.
Sultán v roce 1479, Gentile Bellini
Doba vlády	3. února 1451 – 3. května 1481
Narození	30. března 1432
	Edirne
Úmrtí	3. května 1481
	Hünkârçayırı, poblíž Gebze
Pohřben	Istanbul
Předchůdce	Murad II.
Nástupce	Bajezid II.
Manželky	Emine Gülbahar Hatun
Potomci	Bajezid II.
Dynastie	Osmanská dynastie
Otec	Murad II.
Matka	Hüma Hatun
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mehmed II. Fatih (Dobyvatel; 30. března 1432 – 3. května 1481) byl turecký sultán z dynastie Osmanů, vládl v letech 1451–1481.

Dobyvatel |

V době nástupu Mehmeda II. na trůn se osmanská říše rozkládala v západní části Malé Asie a na Balkánském poloostrově v oblasti dnešního Bulharska, Makedonie a severního Řecka, obklopena řadou více či méně na ní závislých území.

Přímo v jejím středu se nacházely zbytky byzantské říše, v té době tvořené už jen hlavním městem, jeho okolím a několika územími v Řecku. V dubnu roku 1453 oblehlo vojsko Mehmeda II. o síle 150 000 mužů a 145 lodí Konstantinopol^[1]. Byzantský císař Konstantin XI. Dragases mohl na obranu města postavit pouze 12 000 mužů a 26 lodí^[1]. Obléhání trvalo necelé dva měsíce, 29. května 1453 bylo město dobyto a tři dny pleněno. Tím definitivně zanikla byzantská říše a Konstantinopol přejmenovaná na Istanbul se stala centrem nové osmanské říše.

Poté se pozornost sultána obrátila na Balkánský poloostrov, kde upevňoval osmanskou moc postupným začleňováním do té doby jen závislých území do své říše. Přestože byl jeho postup v Srbsku a Bosně zastaven roku 1456 spojenými vojsky mnicha Jana Kapistránského a uherského magnáta Jana Hunyadiho u Bělehradu, už v roce 1459 byla ze Srbska vytvořena osmanská provincie.

Svou moc Mehmed dále rozšiřoval i v jižním Řecku, kde byly mimo jiné dobyty Atény. V Malé Asii přičlenil ke své říši trapezuntské císařství a území Karamanovců. Roku 1475 ovládla osmanská říše i krymský chanát. Roku 1480 obléhal ostrov Rhodos, rhodským rytířům se však povedlo ubránit. Téhož roku dočasně dobyl také italské město Otranto.

Vladař |

Za vlády Mehmeda II. byla v základních rysech dokončena vnitřní organizace osmanské říše, správní i vojenská. Světské právo bylo zaznamenáno v Kanunnáme („Kniha zákonů“) zahrnující dynastické, administrativní i soudní praktiky.

V této době docházelo také k postupnému ovlivňování islámské, arabsko-perské kultury, kterou si Turci přinesli z Asie, místní byzantskou tradicí. Sám sultán tento proces podporoval, uvědomoval si, že po dobytí Konstantinopole je na něho nejen místním obyvatelstvem, ale i západní Evropou pohlíženo jako na dědice byzantských císařů. Přestože byl zbožný muslim, obdivoval mimo islámského také antické a italské umění. Ve svém paláci měl rozsáhlou sbírku soudobého italského malířství. Na dvoře Mehmeda II. a jeho nástupců žila řada významných tureckých literátů té doby. Jeho oblíbenou zálibou bylo zahradnictví a rostliny v palácových zahradách dokonce sám sázel. Pokud jde o povahu, Mehmed byl prý zvídavý, inteligentní, ale také prchlivý a krutý.

Mehmed II. zemřel po několikaleté nemoci, během níž trpěl dnou a vodnatelností. Je pochován v Istanbulu poblíž džámi'e, kterou založil.

Manželky, konkubíny a potomstvo |

Konkubíny

• Gülbahar Hatun


• Gülşah Hatun


• Sittişah Hatun


• Çiçek Hatun


• Hatice Hatun

Potomstvo

• sultán Bayezid II.


• Sultan Cem


• Şehzade Mustafa


• Gevherhan Sultan

Sexualita |

Podle byzantského kronikáře Lainika Chalkokondyla byl valašský princ Radu III. jeho milencem. Právě po těchto aférách měl Radu obdržet přezdívku "Pěkný"; po sesazení Vlada Draculy pověřil Mehmed správou Valašska bratra Rady, což mělo poukázat na jejich blízký vztah. Chalkokondyles napsal, že "jelikož měl Mehmed rád kluky, zval je na své oslavy a díky tomu s nimi mohl i souložit. Tento chlapec byl sultánovi darován jako překvapení. Ten se na něj hned vrhal, aby uspokojil svou touhu." Mehmed nakonec neovládl sám sebe a Radu políbil, načež ho Radu bodl a utekl. Později se však usmířili a Radu byl nadále sultánovým oblíbencem.

Mehmed také poslal eunucha do domu v Notarasu, aby tam uspokojil jeho čtrnáctiletého syna. Když odmítl, sultán okamžitě nařídil, aby byl jeho vlastní syn, nevlastní syn i eunuch posláni pryč. Večer nechal hlavy všech třech položit na jeho banket.

Reference |

1. 
   ↑ ^ab TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, Vyšehrad, 1984, strana 183.
   

Literatura |

• TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, Vyšehrad, 1984

Související články |

• Altun

Externí odkazy |

• 
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Mehmed II. ve Wikimedia Commons